29. března 2010

Pátý rok je kritickým (dokud se nedožiješ prvního)...

Psal se rok 1987. Byl chladný lednový večer, šestnáctého tuším, kdy nadešel čas každoroční sleziny, by se slavilo výročí mého narození - toho času teprve první. Na mě, jako prvoročního oslavence, však čekal dar ze všech darů ten nejhonosnější, když mi přišlo na mysl vtíravé tušení, že každý následující rok bude ve vztahu ku roku minulému s největší pravděpodobností exponenciálně kritičtější. A tak to funguje se vším. Celý život se pak dá přirovnat k složitosti stavby cibule: vrstva exponcenciálně se zhoršující krize na vrstvě exponenciálně se zhoršující krize, dokud tě nabývající, neprodušné vrstvy zcela nezardousí a nedostanou do rakve...
2. března 2010

V přepážce osudu za přirození zachycen...

Odér, jaký nikomu nepřijde po chuti
Jakýpak to pach, hnus, jak by na zem flus
Pakliže krize líže hlemýžďovy hýždě
Hlemýžď – ten druh – slizí se v mém hlenu
Vlastního by od mé plané zeleni rozlišit nemoh
Smyslně krouží ve své slizké lázni
Rozradostněn ve své louži, úšklebek od skráně k skráni
Copak postačí? Jak jednoduché je býti šťastný
Býti vůbec, natožpak šťastný
A ta dáma jménem Krize mi svým lizem bez ustání brání

Translate

Návštěvnost

About Us