Pojem demarketing je dle serveru www.businessdictionary.com definován jako úsilí, jehož cílem je odradit (nedestruktivním způsobem) poptávku po daném výrobku či službě, kterou firma za prvé nemůže nabídnout v dostatečné množství nebo za druhé v daném regionu jsou příliš vysoké náklady a společnost by měla příliš malý zisk. Obecné demarketingové strategie zahrnují například nízké ceny a nízkou reklamu produktů.

Lze tady říci, že demarketing je pokus obchodníků o snížení (odklonění nežádoucí) po-ptávky po výrobku (službě) po kterém je vyšší poptávka než je výrobce schopen produko-vat. Snaha o omezení poptávky může mít buďto dočasný nebo trvalý charakter. Dočasně může chtít společnost snížit poptávku po nějakém výrobku z důvodu rozšiřování výroby, nedostatečné připravenosti atd. Tento přístup může být použit jak v sektoru soukromém, tak i ve veřejném. Demarketingové strategie se týkají zvyšování cen, omezování reklamy a propagační činnosti nebo odstranění výhody výrobku. Neklade si za cíl zničit poptávku, ale pouze ji snížit aby byla na úrovni schopností produkce daného statku. Obchodníci se často snaží selektivním demarketingem snížit poptávku na určitém trhu, který je pro ně méně výhodný než ostatní trhy pro daný výrobek. Těmi trhy jsou například ty, kde jsou příliš vysoké náklady na výrobu, reklamu nebo propagaci výrobku.

Dalšími příklady demarketingu může být například snaha vlády v teplých, suchých letních měsících snížit spotřebu vody obyvatelstva nebo kampaň zahájená Ministerstva dopravy ČR nazvanou „Nemyslíš, zaplatíš“, která má varovat a alespoň částečně ukáznit řidiče, kteří používají různé dopravní prostředky. K tomu může využívat různá media pro komunikaci s veřejností (TV, rádio, tisk atd).

Demarketingová strategie je zaměřena na zachování dobrého jména klienta v době, kdy požadavky zákazníků nejsou přiměřené. V dlouhodobém horizontu má tento přístup vést ke zlepšení výnosů. Existují tři různé formy demarketingu. První je nazývaná obecný demar-keting. Je používaná když chce společnost snížit množství celkové poptávky. Druhým je tzv. selektivní demarketing, tím se společnost snaží snížit poptávku po statku na určitém trhu nebo se snaží odradit určitou skupinu zákazníků. Závěrečný typ demarketingu je jen zdánlivý demarketing. Demarketing lze rozdělit též dle stupně, který snižuje či reguluje poptávku. Dělí se na demarketing pasivní, aktivní a kompletní. Kompletní demarketing je využíván při ukončení prodeje a produkce daného výrobku.

Příkladem demarketingu může být dle mého názoru například snaha různých výrobců elek-troniky o protlačení svých nových výrobků na trh, tak aby se na něm prosadili. Každá firma chce na trhu uspět a právě proto používá takovéto strategie. Snaží se na svém novém vý-robku demonstrovat v čem všem je lepší a proč si ho má případný zájemce koupit. Tito výrobci srovnávají své výrobky, jeden starý a druhý nejnovější a poukazují na jejich rozdíly. Příkladem takovéhoto demarketingu může být uvedení DVD přehrávačů na trh. Původně zde byly video rekordéry, ve kterých se používaly video kazety. S příchodem právě DVD přehrávačů výrobci presentovaly výhody jako: lepší kvalita obrazu, lepší kvalita zvuku, lepší úschova medií (zejména díky velikosti) na kterých je daný film uložen.

Těmito kroky se snažili výrobci přimět zákazníky přestat kupovat obyčejné video rekordéry a tím utlumit poptávku po výrobku, který je zastaralý a v blízké budoucnosti se má přestat úplně vyrábět. Cílem této demarketingové strategie byla tedy snaha o omezení poptávky trvalého charakteru. Samozřejmě druhou stranou mince bylo to, že se snažili přimět k nákupu novějšího DVD přehrávače.

Naprosto obdobná situace nastala o několik let později, kdy se na trhu snaží prosadit Blu-Ray přehrávače. Výrobci opět presentují jeho lepší obraz, zvuk a mnohé další výhody. I DVD přehrávače se pravděpodobně během několika let přestanou vyrábět. Ovšem Blu-Ray není jasný vítěz souboje o příští rozšířený video přehrávač.